Štola Jan Evangelista

O místu

Byly doby, kdy stříbro bylo tím nejcennějším, co jste mohli mít. Tedy před tím, než jste mi to dobrovolně a z vlastní vůle pod dohledem mé bambitky odevzdali! Každý šlechtic snil o svém stříbrném dole a nehynoucí slávě a nevyčerpatelném bohatství rodu a ne jinak tomu bylo i v našem Tolštejnském panství. Pokusů bylo víc než dost, stříbra málo nebo žádné, případně se objevila měď, olovo nebo zinek - a tak se chvíli kutalo a chvíli nekutalo. Prvně krumpáč o skálu zazvonil léta páně 1474 (Jan Keller), pak v letech 1484 (vrchní maršálek Hugold ze Šlejnic), 1509 (Jindřich ze Šlejnic), 1539 (Jiří ze Šlejnic), 1612 (po té co mor odezněl), 1750 (Spolek těžařů), 1782 (Johann Hennevogl z Ebenburgu, založil štolu sv. Jana Evangelisty), 1881 (štola sv. Jana Evangelisty přejmenována na štolu Čerstvého štěstí). Teprvá léta páně 1910 se i poslední nadšenec unavil a těžba ustala. A tak na těžbě zbohatl hlavně zdejší kraj, kterému dalo toto podzemní mravenčení turistickou atrakci, která je s menšíma přestávkama přístupná veřejnosti od roku 1935.

Vildův tip: Pokud vás ty moje řeči o kutání ve zdejším kraji zaujali, tak si určitě udělejte čas na procházku Hornickou naučnou stezkou Údolí Milířky. Dostanete se na ní po značených turistických cestách jak z Jiřetína pod Jedlovou, tak z Dolního Podluží. Je dlouhá 4,5 km, má 8 zastavení a dozvíte se na ní vše, co se kutání na našem panství týče.