Větrný vrch

O místu

Jsou místa a zákootí v tom našem Tolštejnském panství, kde to fouká a pofukuje a příjemně do plnovousu šimrá. No a pak jsou místa, kde to fičí tak, že to samotnému místo jméno dává. Třebas Větrný vrch, na výšku nic moc (481 m.n.m.), ale ten výhled, ten stojí za to. Najdete ho hned vedle Kunratic na zelené značce směrem do Jetřichovic. Však se běžte přesvědčit sami, panoramatický výhled od Vlčí hory až po Křídelní a Stříbrné stěny! A k tomu Růžák, Děčínský Sněžník a stolové hory v Sasku. A když vítr mohutně foukne a vzdoušek se pročistí, tak i Erzgebirge, tedy Krušné hory – pardón!, spatřiti lze. Tady jsem se nejednou se stéblem trávy v koutku do stínu stromů uložil a jen tak mlsal tu krásu našeho kraje. A i to pozorování bejvalo dřív jinší, od roku 1891 tu stávala chatka s letním hostincem až do onoho smutného neštěstí léta páně 1914, kdy byl tento útulný přístřešek přemístěn na Střední vrch u Prysku. Však jsem se těm oprysklejm občanům jaksepatří po loupežnicku pomstil!

Vildův tip: Skulíte-li se lesem ku Jitřichovicím, dojdete na začátek (nebo snad na konec?) Pavlínina údolí a to určitě stojí za prozkoumání. Tři a půl kilometr dlouhý pískovcový kaňon nad Chřibskou Kamenicí je pro kažýho loupežníka zlatej důl - utéct není kam a pomoci se živáček těžko dovolá. Tak si tam na mě dejte pozor!