Bieleboh

O místu

Bieleboh (hornosrbsky Bĕłobóh) je hora v Lužickém pohoří. Na jejím vrcholu se nacházejí chata na Bielebohu a vyhlídková věž. Jméno Bieleboh nabádá k podobnosti, co se významu jména týče, k podobnosti s horou Czorneboh. Tedy, pokud se druhá zmíněná hora jménem vztahuje k srbskému Čorny Bóh (černý bůh), pak tedy Biele („běły“) znamená bílý. Názvy se vztahují k předkřesťanské historii v srbské mytologii, o níž nemáme přesné zprávy. 

Roku 1882 začala výstavba 12 metrů vysoké vyhlídkové věže. Věž byla dokončena 6. května 1883 a představena veřejnosti. 2. července roku 1910 věž zasáhl úder blesku a věž tehdy zcela shořela. Spolek Bieleboh-Verein uspořádal sbírku a nechal zhotovit nový návrh věže, která měla být o 4 metry vyšší a měla být opatřena střechou. Znovuvýstavba věže započala 25. září a téhož roku byla dokončena, poté následovalo slavnostní otevření. Roku 1994 musela být věž kvůli špatnému stavu uzavřena. Již roku 1998 byla věž obnovena a získala na výšce dalších 5 metrů navíc, aby se zlepšila viditelnost kvůli stále rostoucím stromům.

Také existuje zajímavý tzv. „sluneční fenomén“. Karl Benjamin Preusker (1786–1871) zastupoval názor, že legendami opředené hory Horní Lužice sloužily v prehistorických dobách jako pohanské obětní oltáře. Kromě jiného nakreslil také „oltář Bielebohu“. Roku 2007 nadšenci ze Sohlandu tento údajný oltář zkoumali v souvislosti na pozorování slunce. Ukázalo se, že jakýsi otvor na hoře (Ďáblovo okno) v jedné z dutin skalní formace opravdu vyhovuje určování rovnodennosti při východu slunce (začátek jara a podzimu).