Kirche Cunewalde

O místu

Vesnice Cunewalde má hned několik nej. Je se svými 11 kilometry délky nejdelší vesnicí, táhnoucí se podél silnice v celém Německu. Zdejší kostel má také své nej. Se svými 2.632 místy k sezení je největším německým vesnickým evangelickým kostelem. Jeho předchůdce nebyl špatný, ale kvůli třicetileté válce spolu s protireformací a v té době rychle se rozšiřující obcí již brzy nestačil. A jak to chodilo dříve, počítala se velikost nového kostela podle počtu duší zdržujících se v obci, to vše vyděleno dvěma. Tolik lidí tu tehdy bydlelo. V letech 1781 až 1793 kostel vznikal také za pomoci chudých tkalců, kteří tehdy tvořili základ tehdejšího obyvatelstva. Nechával jsem tehdy zdejší tkalce být, když s kostelem tolik výdajů měli. Koncem 19. století došlo k obnovení vnitřku kostela. Obzvlášť se mi na kostele líbí ta světle modrá, a 61 metrů vysoká věž imponuje okolí. Uvnitř pak cítím v klasicistní výbavě prosvětlenost a vzdušnost. Opravdu stojí za to se tam jít podívat, každoročně tam také zajdu a prohlížím si postavy apoštolů z roku 1450 a o 206 let starší kazatelnu. Někdy tu zaslechnu i varhany z roku 1840, nejdůležitější to dílo Christiana Friedricha Reiße z Neugersdorfu. Souznění s dřívější českou vlastí symbolizují křišťálové lustry z Jablonce nad Nisou. Vitráže s medailony Luthera a Melanchthona jsou zase žitavskou prací. Kdybych si měl vybrat, kam zajít na půlnoční, vyberu si tenhle kostel. Svítí tu přitom světelné pyramidy zdejších tkalcovských rodin a splývají u oltáře do moře světel, jako kulisa k chóru "Hosianna" skladatele Christiana Gregora z Herrnhutu.